Když jsem ve 14 letech (v době, kdy jsem nastupoval do prvního ročníku nejseverněji položené obchodní akademie v ČR) poprvé uviděl v rukách jedné z profesorek knihu od Dale Carnegieho JAK ZÍSKÁVAT PŘÁTELE A PŮSOBIT NA LIDI, objevil jsem v sobě zvědavost a touhu ubírat svou pozornost tímhle směrem. Už tenkrát po přečtení několika prvních knížek osobního rozvoje, jsem vnitřně cítil (prostě věděl), že jednou bych chtěl jít podobnou cestou.

 

Nevybočoval jsem výrazně z řady, dokončil střední školu, přihlásil se na vysokou a měl v hlavě přání svých rodičů a vlastně i zažitých stereotypů celé společnosti. Uč se, získej co nejlepší vzdělání, zajistíš si tak lepší práci a lepší život. Čím více jsem ale osobní rozvoj studoval, čím více jsem poznával zvyky a návyky opravdu úspěšných, tím více jsem musel o svém životě začít přemýšlet. Chci to opravdu takhle? Jak to, že existují lidé, kteří nemusí vstávat na budíka a svůj život žijí mnohem intenzivněji než vystudovaný právník nebo doktor? Jak to, že mají vždy dostatek peněz a zaroveň i času? Jak to, že znají SVOBODU trochu jinak než jsem v té době znal já? Možná jsem byl už tenkrát trochu rebel (spíš jsem ale nezvládal studium v němčině) a tak jsem vysokou školu opustil velmi brzy.

 

Jako jeden z posledních jsem ještě stihl základní vojenskou službu. Stal se ze mě řidič tanku T-72. Nasbíral jsem zážitků tolik, že bych o tom mohl napsat knížku, ale to sem teď nepatří. Na tohle období ráda vzpomíná moje mamka, protože tvrdí, že se z nepořádného lajdáckého chlapce stal pořádný chlap. Moc jsem si to o sobě nemyslel, ale bylo docela příjemné vědět, že si to myslí někdo jiný. 

 

Začala etapa života, kdy jsem musel světu a hlavně sám sobě dokázat, že se o sebe dokážu postarat sám. Nebylo to kupodivu tak těžké. Tenkrát jsem opravdu cítil SVOBODU (i když jsem pracoval každý den přesčas a navíc někdy chodil do práce i v sobotu). Chodil jsem totiž večer domů, kdy jsem chtěl, mohl si oproti svým studenstkým poměrům koupit, co jsem chtěl a mohl si začít konečně vytvářet svoje vlastní pravidla. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem velmi brzy jako obchodní zástupce dostal i služební auto a mohl si koupit v probíhající privatizaci byt a získat tak svoje PRVNÍ VLASTNÍ KRÁLOVSTVÍ.

 

Zpočátku jsem si připadal jako král. Když se ale postupně z mých skříní začali podezřele vytrácet úhledně složené a voňavé kousky oblečení, přišel okamžik prozření. Dokážete si představit mladého muže, o kterého se celý život starala maminka? No nebudu vás napínat. Musel jsem se to naučit. Když jsem se učil zacházet s pračkou, vytopil jsem sousedy a přidělal si víkendovou brigádu. Když jsem se učil zacházet s žehličkou, odnesla to žehlička i pár mých oblíbených košil. Nakonec jsem se to ale naučil (měl by si to vyzkoušet každý chlap, aby dokázal ocenit, co pro nás naše ženy s ladností a přirozeností dělají) 

 

Během 2-3 let se mi díky dosaženým výsledkům podařilo přesvědčit svého tehdejšího zaměstnavatele 8x nebo 9x zvýšit mou odměnu. Přišel okamžik, když jsem začal chtít víc, než mi byl zaměstnavatel ochotný poskytnout. V té době zrovna vypisoval konkurz na obsazení vyšší manažerské pozice jeden z mých nejvýznamnějších zákazníků z Liberce a já se rozhodl do něj přihlásit. Nakonec jsem výběrové řízení vyhrál.

 

Byla to opravdová škola života. Ještě stále poměrně mladý kluk, dostal funkci a zodpovědnost. Měl jsem na starosti celou obchodní divizi jedné z nejvýznamnějších dopravních firem celého regionu. Starost o letité zaměstnance, několika milionový sklad náhradních dílů i celý pneuservis byla někdy dost náročná. Nepopírám.

 

Nechtěl jsem zklamat projevenou důvěru. S časem jsem si začal uvědomovat, jak mě ta práce pohlcuje a jak moc mě zaměstnává. Několik let jsem neměl dovolenou a já si začal uvědomovat, že takhle žít nechci. Když jsem se ohlédl zpátky, viděl jsem sice možnost díky vzdělávacím programům se dále rozvíjet, hezké služební auto, služební byt i hodně naprůměrné ohodnocení, ale chyběly mi zážitky a pocit naplnění. Chyběla mi ROVNOVÁHA. Čas na sebe, své zájmy, svůj soukromý život. Po pěti a půl letech jsem nakonec dal výpověď a rozhodl se realizovat jinak. I když jsem ze svého okolí ze všech stran slýchával, jaký bláznivý krok dělám, vnitřně jsem cítil, že to je správné rozhodnutí. 

 

Ve svých 30-ti letech jsem opustil řady zamětnanců a vydal se na cestu svým vlastním směrem. Pustil jsem se do realizace svého prvního projektu osobního rozvoje. Začal studovat finance, protože se s nimi musí naučit pracovat každý. Každého se dotýkají a ovlivňují více než je mnohým příjemné. Zvládl jsem dvě manažerské akademie, vyšší zkoušky u ČNB a začal se postupně vzdělávat i v on-line prostředí. Začal postupně pracovat na svém druhém, třetím i čtvrtém projektu. Jediným cílem bylo získat informace a nadhled, abych dál mohl pomáhat. Abych dál mohl naplňovat svoje ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ - NAKOPNOUT VÁŠ ŽIVOT TAK, JAKO NIKDO JINÝ PŘEDE MNOU.

 

V průběhu času jsem se naučil a ověřil, že skutečně existují cesty, jak dělat to, co má člověk rád a přitom nemuset každý den vstávat na budík. V současné době se nejvíce věnuji osobnímu rozvoji, on-line marketingu a affiliate partnerstvím. Jsem mnohem větší příznivec skutečného života než sociálních sítí. I když se mi v minulosti podařilo vybudovat komunitu necelých 9-ti tisíc lidí, moc mě na sociálních sítích neuvidíte i když už si dlouho uvědomuji, jak moc je to pro šíření mého poselství důležité. Je-li mezi vámi někdo, koho sociální sítě baví a bude mi chtít trochu pomoci, budu rád.

 

 

Jestli jste dočetli až sem a ze zvědavosti nebo jakéhokoli jiného důvodu vám stojí za to, podívat se i na pár obrázků z mého skutečného života, přikládám pár střípků, na které rád vzpomínám.  Abyste si dokázali představit, kdo je ten, který bojuje za trochu vašeho času a trochu vaší pozornosti. Kdo je ten, který je tu pro vás.  Jasně i já jsem ve svém životě prožil okamžiky, které mě srazily hodně dolů. Okamžiky, kdy jsem byl nucený o svém životě vážně přemýšlet, odrážet se z pomyslného dna. Ty nepatří sem, ale do mé mysli, aby mi pomohli uvědomovat, vnímat, radovat, vážit a užívat si života v rámci mých možností. Když se dnes ohlédnu, mám dobrý pocit z toho, že podobných  videí bych byl schopen ze svých životních zažitků vytvořit ještě několik. Mám život rád.

Vítejte ve světě porozumnění, pokory, úcty, respektu k druhému,naděje a nového odhodlání. Otevřete prosím na chvíli svou mysl a zapřemýšlejte, nestojí-li ještě za to, dovolit sami sobě chtít od svého života trochu víc. Dovolíte-li mi stát se prostřednictvím svých projektů vaším průvodcem na cestě k vašemu životu snů bez kompromisů, udělám všechno proto, aby to byl čas, který vás obohatí.